Tajemství Zorčina pokladu

Kapitola 1

 Robert Lotár seděl uvolněně na chladném kameni střekovského hradu a v ruce svíral zářivý šperk, který se mu po mnoha letech hledání konečně podařilo nalézt. Neustále si rudý krystal prohlížel ve svitu dopoledního slunce. Nemohl uvěřit, že se tahle věc, kterou staří Střekované nazývali Triolem, našla téměř po čtyřech staletích. Mnozí ji považovali za dávno ztracený a zapomenutý předmět, ale Robert nikoliv. Ač hodně lidí tvrdilo, že Triol existuje pouze v legendách a pověstech, byl Robert rozhodnutý pátrat po této magické věci klidně až do konce svého života.
 Měl radost, že žije zrovna v době, kdy není Střekov nikým obýván, a tudíž byl hrad kdykoliv a komukoliv přístupný. Mezi hradbami strávil již tolik času, že mu připadalo skoro nemožné, najít Triol právě v těchto místech. Kolikrát ho napadlo, zda ten krystal nenašel už dřív někdo jiný a nedal o tom nikomu vědět, nebo že jej schoval někdo z dřívějších pánů hradu na místo někam mimo Střekov. V takovém případě by se Triolu nejspíš nikdy ani nedopátral.
 Inu, tentokrát měl štěstí, přestože stále nemohl uvěřit tomu, že tak dlouho hledaný předmět přeci jen nebyl ztracený, jak si všichni mysleli, nýbrž stále ležel ukryt v těchto zdech střekovského hradu. Za nález této vzácné věci mohl poděkovat jedině Julii, s níž se seznámil sotva nedávno, a která mu pomocí své magie pomohla s hledáním.
 Robert i Julie si byli jako jedni z mála vědomi skutečné síly oplývající Triol. Každý měl své vlastní zdroje – Robert vlastnil mnoho informací z minulosti a Julie disponovala ohromnou magickou mocí, která se v jejím rodě předávala z generace na generaci. Proto, když navzájem zjistili, že oba touží po tomto předmětu, se rozhodli spojit své síly a společně se vydali za honbou za pokladem. Každý z nich chtěl Triol pro své vlastní účely, o kterých si ten druhý nebyl příliš jist.
 Příběh Zorky z Vartenberka byl sice již téměř zapomenut, ale stále zde žilo pár lidí, kteří o Zorce slýchali z vypravování svých předků. O této dívce toho sice nikdo příliš nevěděl, zato o jejím vzácném Triolu vzniklo během let spousta báchorek. Robert o té dívce věděl hlavně ze zápisů v rodinných kronikách, které jeho rod vlastnil. Byl velmi rád, že se tyhle zápisky zachovaly. Jako malý si v těch kronikách často s radostí četl a vždycky toužil po tom Zorčině přívěsku. Tenkrát si přísahal, že jej jednoho dne nalezne.
 Zorka, která tak předčasně zemřela, nikdy nezjistila pravou moc Triolu. A možná o ní neměli tušení ani ostatní obyvatelé Střekova, jenže nebylo tomu tak u nepřátel Vartenberků. Rýzmburkové si byli už tehdy dobře vědomi jeho síly, proto o něj tenkrát tolik usilovali. I když se krystal zakrátko opět navrátil do rukou Zorky, nikdy jej pak již více nikdo nespatřil.
 Robert byl přímý potomek Aleny z Rýzmburka, proto měl k dispozici spoustu informací, které potřeboval. Alena sice po Triolu netoužila jako většina jejích příbuzných, ale i tak se Robert rozhodl objasnit záhadu skrývající se za neznámým krystalem a plně využít jeho moc.
 „Haló? No tak, Roberte! Jak dlouho ještě budeš civět na ten kámen?“ zvolala Julie naštvaně. Až do této chvíle se se zájmem procházela po starém hradě, přičemž uvažovala, že by se z tohoto místa dala udělat dobrá čarodějnická skrýš.
 „Tak dlouho, dokud se mi bude chtít,“ odpověděl Robert, aniž by od šperku zvedl pohled. „A nenazývej tenhle vzácný předmět kamenem.“
 „Vždyť ani nevíš, jestli je opravdu pravý! Po těch staletích se s ním mohlo stát cokoliv!“
 „Je pravý. Cítím z něj neznámou sílu. A ty bys to měla vědět přece také, ne? Jsi přece čarodějka.“
 Julie se zamračila. Vždyť pomocí magie jenom objevila náhodný předmět připomínající Triol. Jenže takových předmětů tady mohlo být klidně i více! Ale věděla, že má Robert pravdu. Z toho krystalu skutečně proudila skrytá síla. To jako čarodějka mohla zaručit. Původně chtěla s Robertem spolupracovat jenom chvíli. Jakmile by Triol vykopal, sama by si ho vzala a použila pro své účely. Jenže z krystalu neměla příliš dobrý pocit. Na té jeho síle bylo cítit něco zlověstného, což ale Robert poznat nedokázal. Proto se Julie zdráhala krystalu byť jen dotknout. Raději čekala, co se bude dít dál, jenže jí už pomalu docházela trpělivost. Trčeli tady už pár hodin!
 „Co s ním chceš dělat?“ ozvala se Julie po chvilce uvažování. „Vždyť ani nevíš, jak ho použít.“
 „Od toho mám přece tebe, ne?“
 „Nemůžeš se spoléhat jenom na magii!“
 „Takže ty také nevíš, k čemu Triol slouží?“
 „Já ho nikdy nechtěla kvůli moci. Jsem přece čarodějka, ráda sbírám jakékoliv magické předměty. A zrovna tenhle tajemný krystal by se mi mohl hodit do sbírky.“
 Robert se ušklíbl. „Tak já ti teda řeknu ještě pár věcí, které jsem před tebou zatajil. Nevím sice, jak se to mým předkům podařilo, ale o Triolu toho vypátrali hodně. A všechno zapsali do rodinných kronik.“ Na malou chvíli se odmčel a pozoroval Juliin výraz. „Tak zaprvé, Triolův původ. Víš, kdo ho vyrobil? Kde se vůbec vzal?“
 Julie zdráhavě zakroutila hlavou.
 „Démoni. To oni jej před mnoha staletími vyrobili. A dali do rukou některému ze Zorčiných předků. Jenže nikdo z nich nikdy pravou moc Triolu neobjevil. Zorka, která byla jejím posledním vlastníkem, jej měla tak krátce, že ji ani nenapadlo pátrat po jeho původu. Bohužel velmi brzo zahynula a její rodinný poklad zmizel neznámo kam.“
 Démoni? Slyšela dobře? Julie na Roberta jenom beze slov hleděla. Tak proto z toho kamene měla ten nepříjemný pocit! „To myslíš... vážně?“
 Robert se zasmál. Pobavil ho výraz v Juliině tváři. „Myslíš si, že bych lhal?“
 Julie si povzdechla. „Dobrá. Pokračuj,“ pobídla ho.
 „Zadruhé, příběh. Starodávná legenda praví, že lidé v dávných dobách toužili po vládě v podsvětí. Po ovládnutí démonů. To se však nelíbilo ani démonům, ani čarodějkám, tvým předchůdkyním. Proto se tyhle dvě strany spojily a vymyslely plán, jak zabránit lidem ve vniknutí do podsvětí.“
 „Počkat... Vždyť člověk přece nemůže porazit démona, ne?“
 „Ty toho o démonech asi moc nevíš, co? Že by tě tvé předchůdkyně dostatečně neinformovaly? Každý, ať už člověk nebo čarodějka, může uzavřít smlouvu s jakoukoliv bytostí žijící v podsvětí. Samozřejmě při splnění určitých podmínek. Avšak tím by démoni museli začít sloužit lidem, což by pro ně bylo nepřípustné. Proto se rozhodli kompletně uzavřít podsvětí. Lidé by neměli přístup k démonům a démoni zase k lidem.“
 „To zní jako dobrý nápad. Podařilo se jim to?“
 „Kdyby ne, svět by vypadal úplně jinak než teď.“
 „Tak mě tolik nenapínej a mluv,“ obořila se na něj Julie, které sice tento příběh stále nepřipadal moc skutečný, ale chtěla si ho poslechnout celý. Bylo také možné, že si z ní Robert jen utahuje. To poznat nedokázala, ale při vypravování vypadal docela vážně.
 „Démoni vytvořili za pomoci čarodějek tento rudý šperk. Byl vyroben ze suroviny nacházející se v podsvětí na hoře Triolinus, a zapečetili do něj několik duší silných démonů.“
 „Takže tedy, jestli tomu správně rozumím, Triol je...“
 „Klíč. Klíč nejen k bráně do podsvětí, ale i k celému světu,“ objasnil Robert.
 „Klíč... Jasně, chápu,“ přikývla Julie poněkud váhavě.
 „Tenhle klíč,“ pokračoval Robert ve vypravování, „svěřili jednomu ze Zorčiných předků, aby Triol hlídali. Zorčin rod nejspíš nikdy nezaznamenával tyhle informace. Možná si první majitelé Triolu říkali, že bude lepší, když se na původ tohoto krystalu zapomene. Avšak mí předci byli opačného názoru, proto již od začátku všechno zapsali do kroniky. Nejspíš patřili mezi tu skupinu lidí, kteří usilovali o nadvládu v podsvětí.“
 To jako vážně? Julie ještě stále nestačila vstřebat všechny ty věci, které se právě dozvěděla. „A... A dál?“
 „Jak dál? To je myslím... všechno.“
 Všechno? Pokud je příběh opravdu pravdivý, Julie by nikdy nesouhlasila s hledáním Triolu! Vždyť ten předmět může být víc než nebezpečný! Co se asi stane, pokud někdo otevře bránu do podsvětí?